SNM Listopad 2015

21. listopadu 2015 v 23:32 | Ilian |  Zážitky
Jak jsem slíbila tak činím (o den později). Naše první reportáž z akce zvané SNM (Slavnost nového měsíce). Předcházelo tomu dohadování a nadávání na počasí, ale stejně jsme si to úžasně užily. Hlavní fotografka byla Laurien.


V pondělí už bylo všechno domluveno. Měly jsme se sejít v 14:00 a já s Lithiel jsme měly přijít na místo o hodinu a půl dříve. Samozřejmě, že jsem neměla většinu věcí hotových, ale řekla jsem si, že to udělám v sobotu dopoledne, protože v pátek jsme měli jít do Salmovské literární kavárny na koncert Písní Středozemě. Potom však nastal první problém. Tauriel se ozvala, že asi nepřijde, protože má představení s tancováním. Začaly působit naše přesvědčovací schopnosti, když oznámila, že má nejen představení, ale i oslavu narozenin (ta nakonec stejně nebyla). Smířily jsme se tedy s tím, že ubude jeden člověk. Čas běžel a najednou byl čtvrtek. A v ten den nastala další změna. Mamka se mě totiž zeptala, jestli nechci jít na závod v orientačním běhu-to by se dalo odmítnout-v kostýmech!!!!! Tohle byla událost, která se děje jednou za rok. A asi Vás napadlo, jaký kostým jsem si chtěla vzít. Ano, můj gondorský hraničářský. Takže jsem znovu nasadila své slabé přesvědčovací schopnosti, abych přemluvila Lithiel pro přesunutí SNM na neděli. Ta z toho samozřejmě byla naprosto vyhecovaná, protože se slavnost už jednou posunula z jednoho týdne na druhý, kvůli výletu s táborem, na který nakonec jela jen moje sestra s bratrem. Nakonec však souhlasila. To se ale zase nevědělo, jestli bude moct přijet Annie. Lithiel mínila, že možná ne, ale slíbila, že se zeptá. Dopadlo to dobře, protože se nakonec mohla zúčastnit jak Tauriel tak i Annie.

Měly jsme tedy sraz na cestě před Temným hvozdem v Larponii. Ráno jsem se probudila už v 6:42. Ještě jsem ležela v posteli a potom jsem vstala a navlékla jsem se do kostýmu. Ano, taky nevím proč tak brzo. Udělala jsem však tu chybu, že jsem se podívala z okna. Venku bylo zataženo a pršelo. Fuj. V tom se mi ven fakt nechtělo a dělat stopovačku už vůbec ne. Psala jsem Lithiel, co teda budeme dělat a ta obratem odpověděla, že pokud se to neuklidní tak vezme altán. Počasí se ale vylepšit odmítalo a proto mi mamka navrhla, jestli to nechceme udělat u nás. Přišlo mi to jako dobrý nápad a tak jsem znovu volala Lithiel. Ta byla zklamaná, protože bychom přišly o stopovačku, ale řekla, že asi nebudeme mít na výběr, a že prý počkáme do jedenácti. Já jsem jí zavolala znovu, abych jí řekla, že stopovačka může být i u nás a Lithiel řekla, že pokud se to neuklidní, zabije počasí, i když neví jak a potom to bude u nás. Super. Zpravila jsem o tom tedy mamku a ta mě naoplátku sdělila, že budeme mít celé horní patro. Z toho však vznikla hádka, že chceme obývák, protože patro je sice velké, ale rozdělené na pokoje takže se tam nevejdeme. Nakonec jsme se shodli, že tam budeme moct být a rodiče s bráchou budou nahoře a potom pojedou na nákup a na zmrzlinu. Uskutečnilo se to, protože počasí se do jedenácti hodin změnit odmítlo. My jsme ale ještě nebyli naobědvání, a proto musela Lithiel přijet až 13:30. Přijela včas (zázrak - většinou chodí všude pozdě, počasí se jí asi zabít nepodařilo) a vzala s sebou i Annii, protože bydlí obě v ve Velké (tak jsme tu vesničku nazvali v Larponii). Byli jsme tam vlastně všichni, kromě Tauriel, protože Laurien je moje sestra, takže vlastně byla doma a nemohla dorazit až ve dvě. Vyvěsily jsme na dveře plakát SNM a Lithiel nás překvapila krásnou vlajkou s nápisem listopad, kterou jsme zavěsili mezi dvě skříňky. Potom jsme ještě umístily obrázek s Gondorem a s logem SNM Podzim 2015.




Hurá, Gondor!


Začaly jsme chystat jídlo na stůl a bylo ho opravdu hodně. Usoudily jsme, že ho nesníme a čekali jsme na Tauriel.
Naše hostina

Mezitím jsme pustily písničky ze Stredozemě a já s Lithiel jsme se pokusily o něco jako tanec. Ostatní bohužel nesdílely naše nadšení a nechaly nás v tom samotné. Do toho si Annie půjčila tahací harmoniku a zkoušela na ní hrát. Výsledkem byl hrozný hluk.
Konečně dorazila Tauriel a my jsme mohli slavnost zahájit. Byl prohlášen listopad za listopad (já vím, je to divný) a poté se šlo jíst. Znovu jsme zkoušely tancovat, tentokrát ve větším počtu. Chtěly jsme prezentovat s Lithiel své písně, ale já jsem zapomněla vytisknout texty. Běžela jsem to zařídit a ostatní zatím jen tak zobaly kousky jídel. Později jsem se dozvěděla jistou událost a to to, že Lithiel padala z chleba se škvarkama cibule. Vzniknul i nový recept.


Aby to nepadalo...

Tak, když jsem vytiskla třikrát text, udělaly jsme premiéru všech našich písní, protože byly všechny nové. Mě to přišlo naprosto žalostné, protože jsme neměli noty a neznaly jsme melodie písniček té druhé, takže jsme ani nemohly zpívat spolu. Nikoho to ale naštěstí nevyděsilo natolik, aby příště radši nepřišel.


Po této smutné interpretaci jsme se pustily do hraní Carcasonne, naší jediné alespoň trochu tématické hry. Hrála jsem za žlutou. Zpočátku se mi to dařilo, ale pak se Annie s Lithiel spikly a postavily si obrovské město. Já jsem se místo toho spikla s Laurien a udělali jsme obrovské město, které nešlo dostavit, protože jediný dílek, co jsme potřebovali, neexistoval. Tak jsem prohrála na plné čáře.
Naše nová země. To naše slavné město je to s tou dírou.

Protože už jsme trpěly nedostatkem pohybu a čerstvého vzduchu, rozhodly jsme se jít ven mlátit meči vyměkčenými na larp. Chtěly jsme udělat i soutěž v lukostřelbě, ale stojan na terč byl v zahradním domečku a já si pořád pletla klíče. Teda abych to objasnila-máme dva zahradní domky, ale oba mají velice podobné klíče, takže po vyzkoušení asi pěti klíčů a pobíhání mezi naším domem a domkem zahradním jsem se na to vykašlala a šla bojovat s ostatními. Obvykle se larpových šípů nebojím, jsou naprosto bezpečné, ale když mi šíp škrábnul o ucho (jo fakt to docela bolelo), získala jsem jakousi panickou hrůzu z toho, že mě trefí do obličeje, která odeznívala jen velmi těžko, a tak jsem se zakrývala pláštěm. Po úspěšném boji, když mě později žádný šíp netrefil od krku výše, jsme chtěly udělat skupinovou fotku a pak si jít ještě zatancovat. Měly jsme k dispozici taťkovu zrcadlovku, ale Laurien jakožto hlavní fotografka nevěděla, jak zapnout samospoušť. Nakonec se přihlásila Lithiel, že to udělá a my ostatní jsme nastoupily v naší slavnou pózu (museli jsme jí pak totiž držet pěkně dlouho), ve které jsem držela Tauriel pod krkem dýku a ona mě chtěla propíchnout svým mečem, ono to pak stejně nebylo skoro vidět. Lithiel se zatím pilně věnovala foťáku. V jednu chvíli se k nám šťastně rozběhla, my nasadily úsměvy a zjistili, že to nefotí. Poté, co nám Lithiel odpřísáhla, že to doopravdy začalo odpočítávat, to šla zkusit znovu. My už jsme začínaly být otrávené, protože čas běžel a tancování se nemuselo stihnout. Už jsme chtěly jít domů, ale najednou foťák začal odpočítávat tak, že jsme to viděli i my. Rychle jsme zaujaly kompletní pózu i s Lithiel a potom foťák blýsknul. Nadšeně jsme se k němu rozběhly, ale on blýsknul ještě jednou. A pak znovu. Dohromady osmkrát. Řekly jsme si, že je to jedno, protože skupinovka tam byla. Ale pak jsme zjistily, že je rozmazaná!!! Byla totiž tma a Lithiel v hledáčku špatně viděla, takže nemohla zaostřit. Namátkou jsem otočila kolečkem na zaostření a donutila ostatní, ať si znovu nastoupí. Tentokrát jsme vydržely všech osm blýsknutí, ale Lithiel foťák postavila na zábradlí terasy, takže vzniknul rozhovor typu:

Já: Ono to spadne!!!! Ono to spadne!!!!
Lithiel (jako správná optimistka): Neboj, to určitě nespadne.

Modlila jsem se ke všem Valar, aby měla pravdu, ale nakonec to vyšlo a tradá, fotka byla na světě a nerozmazaná. Vlastně všech osm fotek, ale když jsme je pustily za sebou, vznikla pěkná animace, protože naše postoje a vlnění plášťů se měnily.

Potom jsme tedy konečně zalezly dovnitř na ten slavný tanec. Laurien odložila foťák, aby mohla tančit, a my jsme ho nacpaly Tauriel, která se zapojit odmítla. Jako tanec to vypadalo, až když jsme přišly na způsob jisté choreografie a tančily jsme v kolečku. Ehmm...teda, spíš v oválu. Potom jsme si daly ještě nějaké jídlo a zjistili, že náš úsudek byl správný. Opravdu jsme to dojíst nedokázaly. Poté se vrátila naše rodina z obchodu a my zjistily, že nemáme krytku na foťák. Lithiel tvrdila, že jí dávala na stůl, ale tam samozřejmě nebyla. Já si vzpomněla, že jsem s ní něco taky dělala a znovu jsem se modlila k Valar, abych jí našla. Také to znovu zafungovalo a našla jsem jí pod tím zábradlím, kde byl ten foťák předtím položený. Fajn.

Zkusily jsme ještě trochu tančit, ale já už jsem byla moc unavená, tak jsem jen pozorovala ostatní. Už byl ale skoro konec a volala Taurielina mamka, že už má jít. Rozloučily jsme se a já jí šla doprovodit k autu.
Potom už jsme jenom uklidily a následoval nehezký návrat do reality, svlečením našich kostýmů a výpravou na vlak, protože já s Lithiel jsme měly dramaťák a Annie musela domů.
SNM bylo naprosto úžasné, příští samozřejmě bude v prosinci. Děkuji všem za účast.
Žijte blaze!
Ilian

PS: V Salmovské literární kavárně jsme nakonec nebyly, protože jsme přijely pozdě a vevnitř bylo narváno. Domu jsme se potom dostávaly ještě tři hodiny, protože od Prahy byla hrozná zácpa skoro až k Říčanům. No jo, prostě pátek 13. Den, kdy ani modlitby k Valar nestačí…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 22. listopadu 2015 v 10:40 | Reagovat

Panejo, to musí být super akce! :-) Bezvadná reportáž! To focení. :-D

2 Lithiel Lithiel | 22. listopadu 2015 v 12:26 | Reagovat

Moc děkujeme, je to super akce :D
Ale bohužel na to máme jen čtyři hodiny :( a pak se lidé, elfové i hobiti diví,jak ten čas běží rychle...

3 Ilian Ilian | Web | 22. listopadu 2015 v 13:19 | Reagovat

[1]: Díky

4 Irith Irith | Web | 23. listopadu 2015 v 19:39 | Reagovat

VY JSTE TAM NEBYLY???? Sakra... my jo. A bylo to fakt hodně super. Ach jo, škoda. To by byla náhodička...

A mimochodem, takže Pražáci?

5 Lithiel Lithiel | 23. listopadu 2015 v 20:15 | Reagovat

[4]: My jsme vás ještě viděly přecházet ulici - teda vás úplně ne, jen ty vaše pláště (pokud jste to byly vy :D)
Ne nejsme Pražáci, ale jsme z okolí Prahy :)

6 Irith Irith | Web | 24. listopadu 2015 v 17:54 | Reagovat

[5]: A proč jste sakra nic neřekly? Tohle vám neodpustím. Nikdy.

7 Ilian Ilian | Web | 24. listopadu 2015 v 20:50 | Reagovat

Co přesně? Ještě jsi ani nevěděla o naší existenci :D

8 Irith Irith | Web | 25. listopadu 2015 v 19:08 | Reagovat

[7]: Mohly jste se třeba zmínit...

9 Lithiel Lithiel | 25. listopadu 2015 v 20:55 | Reagovat

To je moje vina, spoléhala jsem na to, že tam bude víc místa a nezarezervovala jsem místa. A to jsme se tam těšily už dva týdny! No jo, elfové taky nejsou dokonalí, přiznávám. (Na táboře jsem kdysi byla hobit - o podlosti, zapomnětlivosti a vůbec špatných  vlastnostech elfů vím své...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama