Inu stalo se, že jsem před prázdninami dostala za úkol napsat povídku na Valentýn. Věděla jsem přesně co napíšu a jak to napíšu. Ovšem stalo se, že jsem to nenapsala. Proč? Ehm... no, já měla ten pocit, že je teprve začátek února a Valentýn je v polovině - takže mám dost času. To že začátek je skoro to samé jako polovina, když ten čas tak rychle běží a když do toho máte prázdniny, tři olympiády a plus referát, to mi došlo až dnes v šest hodin odpoledne v Praze na víletě na Bílé hoře, když jsem zjistila, že mi Ilian už dvě hodiny píše, že je Valentýn a ať dám rychle povídku na blog (já jsem ten nejzapomnětlivější elf na světě). Tak jsem zpanikařila a před hodinou, když jsem se vrátila domů, jsem rychle vylítla k počítači a hledala, jestli v něm nemám nějaké staré eso. Našla jsem něco, co jsem sem beztak chtěla dát už dávno (ufff...!). Tak tady to je. A co to je? Dvě skladbičky z mého malého cyklu mini-skladeb s názvem Šťastné konce. Té první říkám Vzpomínky, pro druhou ještě jméno nemám a další zatím nejsou hotové.
Tak přeji krásné zbylé dvě hodiny Valentýna!!! 

Cože?? Jak se stalo, že tolik lidí na tomhle blogu jsou takoví úžasní skladatelé?? Tohle je krásné! Jednoduše krásné. Zvlášť ty housle mě prostě dostaly. Wow.
Proč se to jmenuje Šťastné konce? Je za tím nějaký příběh?