Pět nocí

20. dubna 2016 v 22:06 | Ilian |  Povídky
Dnes tu bude povídka a dokonce tématická! Sice je to takové nanicovaté a možná to nedává smysl, ale snad to půjde. Přiznávám, že jsem se trochu inspirovala Vendeou a jejími lyrickými povídkami (moc se mi líbily ;-). O čem to je prozrazovat nebudu, protože bych prozradila zápletku, ale stejně ji asi poznáte hned na začátku.


Probudil se. Nic neviděl, byla tma. Otevřel oči. Pořád byla tma. Potom spatřil světlo. Tenký stříbrný paprsek měsíce pronikal malým okýnkem. Když jeho oči přivykly šeru, zjistil, že leží na tvrdé posteli v malém tmavém pokoji. Zvedl se a došel k oknu. V levé ruce ho zabolelo. Zkusil s ní pohnout. Nic. Vzpomněl si na nůž a bílého krále. Při té vzpomínce mu přejel mráz po zádech. Venku byla tma. Měsíční světlo jen zvýrazňovalo stíny. Všiml si židle a posadil se na ni. Na stole vedle stála lampa, sirky však nikde. Bylo ticho. Ticho a tma. Napadlo ho, že by se mohl podívat po dveřích. Nenašel je. Zase se posadil. Čekal, až začne svítat. Pořád byla noc. Zdálo se mu, že už tu sedí celé hodiny. Potom najednou šlehl blesk. Rozpršelo se. Svítat nezačalo. Nastala druhá noc, noc deště.

Dostal hlad, ale únavu necítil. Pod stolem nahmatal šuplík a otevřel ho. Objevil jednu chlebovou placku. Vytáhl ji, kousek ulomil a strčil si ho do pusy. Starý, ale pořád docela dobrý. Tělem se mu rozlil příjemný pocit. Venku pořád pršelo. Zdálo se, že čas vůbec neubíhá. Stále se ozývalo monotónní ťukání kapek dopadajících na okno: klap, klap, klap…

Potom, stejně náhle jako předtím, blesk protnul černou oblohu a osvítil hodiny na stěně. Ručičky byly zastavené, netikaly. Začala noc třetí. Místo kapek deště teď padaly kroupy. Vstal, třikrát obešel kolem stolu a potom si zase sedl. Nevěděl, jak dlouho tu je. Snad hodiny, týdny, měsíce, možná i roky. Placku už dávno snědl, ale hlad neměl. Začaly ho pálit oči. Lehnul si na postel, ale nemohl usnout. Pořád přemýšlel o černých přízracích a bílém králi. Pořád byla tma, byla noc. Zdálo se mu, že se kolem něho plouží temné stíny a čekají, až podlehne. Měsíc už nesvítil, zašel za mraky.
Pak blesk a sníh, noc čtvrtá. Sněhová vánice byla neúprosná a brzy bylo jediné okno v domě zcela zapadané. Pokud předtím rozeznával jen matné obrysy, teď už neviděl vůbec nic. Zvedl se, po hmatu došel ke stolu a posadil se na židli. Položil pravou ruku na stůl a nahmatal sirky. Předtím tam určitě nebyly. Našel lampu a opatrně poslepu ji zapálil. Povedl se. Malý plamínek zakmital a brzy rozehnal temnotu. Přízraky zalezly do temných rohů. Plamínek působil jako jiskra naděje. Říkal mu: "Vydrž!" A tak jen seděl a díval se na něj, protože znamenal život.

Po páté udeřil blesk. Za oknem zadul mohutný vítr, ale sníh nerozfoukal. Lampa zhasla, i když do místnosti neproniklo nic, co by ji zhaslo. Byla pátá noc, větrná. Nebyl si jistý, jak dlouho tu ještě vydrží. Oči se mu klížily únavou. Vichřice venku kvílela a řvala, znělo to jako skřek těch hrozných přízraků. Zacpal si uši a položil hlavu na stůl. Začínal z toho šílet. Nesvítalo, den nepřicházel. Přemýšlel o tom, jak se sem vůbec dostal. Prostě se tu jedné noci probudil. Nebo tu snad byl celý život? Už nevěděl. Na nic jiného si nevzpomínal. Vědomí se mu začínalo mlžit. Zavřel oči a už neslyšel vůbec nic.
Najednou to přišlo. Místnost se naplnila zářivým světlem, přízraky zmizeli. Hodiny začaly tikat. Přišel úsvit. Probudil se a zjistil, že leží na posteli.
"Kde to jsem a kolik je hodin?" zeptal se.
"Jsi v Elrondově domě a je deset hodin dopoledne," řekl nějaký hlas. "Je ráno 24. Října, jestli tě to zajímá."

"Gandalf!" vykřikl Frodo.

PS: Jestli jsem to nepodala dost jasně, je to o Frodově blouznění v Roklince. V knize bylo, že spal 4 noci a 3 dny, takže omlouvám se, jednu noc jsem přidala. Snad to nevadí, ty noci jsou jen takové obrazné. Abyste pochopili, začala jsem to psát bez toho, abych věděla o čem a o kom to bude, Frodo mě napadl až pak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 21. dubna 2016 v 14:23 | Reagovat

Moc hezké. A pointa čekala dlouho :-)

2 Tani Tani | Web | 25. dubna 2016 v 19:28 | Reagovat

Ta atmosféra by se dala krájet.:-)
Moc pěkné.
Mimochodem, musím pochválit výběr tématu.

3 Ilian Ilian | Web | 25. dubna 2016 v 20:07 | Reagovat

[1]: Díky! To je dobře :-)

[2]: Moc díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama