Reportáž z Oslavy zničení prstenu v Praze

14. dubna 2016 v 23:07 | Eri |  Zážitky
Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla zkusit napsat reportáž. Začala jsem dost dloujou dobu po akci, to znamená, že půlku věcí jsem samozřejme zapomněla, ale tady to je tak, jak si to pamatuji. Byla to opravdu úžasná akce a ještě teď na ni moc ráda vzpomínám!


Jelikož se nám moc líbilo na TolkienConu a velmi jsme so to tam užily, začaly jsme pátrat po další podobné akci. V nejbližší době se měla konat Oslava Zničení Prstenu, a proto padla volba na ni. Já jsem se o tom dozvěděla víc asi týden před začátkem, ale myslím že Ilian to plánovala už od Conu...
Tentokrát jsme na akci (s)měly zůstat dýl. Měla jsem jet Já, Ilian a Tauriel, a pak Lithiel, jestli přijede včas z hor (a Laurien, když si to domluví s mamkou) na lampionový průvod. Ovšem, neobešlo se to bez problémů. Tauriel celý týden na otázku "Jedeš! Že jo?" odpovídala jen "Asi" nebo "Nevím" a "Možná". Otravovaly jsme ji s tím ve škole i na chatu, prostě všude. Nakonec jsem se smířila s tím, že je to asi supertajný špión a že má nějakou supertajnou misi naplánovanou na víkend a nepojede. Laurien jsem do toho tlačila stejně jako naši zdánlivou supertajnoušpiónku Tauriel, ale nakonec to dopadlo tak, že se nikoho nepovedlo přemluvit a navíc Laurien a Lithiel něco chytly a stejně by nemohly přijít. Z údajné supertajné mise se vyklubalo něco zcela jiného. Tauriel se chtěla celý víkend učit, jelikož se jí poslední dobou ve skole moc nedařilo. V tom ji chápu (Já taky nedopadla zrovna nejlíp), ale mohla by přijít aspoň na Lampioňák. Když to tak počítám, tak je zbyla Já a Ilian... Hodně.
No co dělat. Aspoň někdo :-) Ve čtvrtek jsme začaly podrobně řešit, jak se do Prahy dopravíme. Původní plán byl, že Ilian pojede vlakem a Já nastoupim cestou. V Hostivaři by nás vyzvedl její táta a dovezl nás přímo na místo. Večer bychom pak byly zase vyzvednuty a jely bychom k Ilian domů a tam přespaly. Vrátily bysme se zase někdy v 10 nebo 11 na origami workshop. Zase bychom byly vyzvednuty Ilianiným taťkou, který by nás dovezl domů. Byly jsme spokojené, že jsme to tak dobře naplánovaly, ale ne dlouho. Hned druhý den jsem napsala Ilian, jestli by bylo možné spát u mě, protože jsem něco chytla a kdyby se to zhoršilo, byl by problém to řešit u ní doma. Nejdřív váhala, ale pak napsala, že Laurien je nemocná, takže se to vlastně hodí. Nejrychleji vyřešený problém který kdy nastal. Schylovalo se k večeru, tak jsem si nachystala pár věcí které nesmím na Oslavu zapomenout a šla jsem spát.
V Pátek ráno jsme o výtvarce ještě dokončily naše lampiony a prsteny. Tauriel definitivně prohlásila, že se bude šprtat a nepojede. Zbytek dne utíkal celkem rychle, dokonce až moc. Věci jsem sice už zbalené měla, ale stejně jsem vše stihla až na poslední chvíli. V pět deset jsem se vydala s tátou směr nádraží. Když dorazil vlak, Ilian na nás už čekala u dveří posledního vagónu. Bleskurychle předala věci na přespání a dort mému tátovi a já nastoupila. Kostýmy jsme měly už na sobě, ale nebyly vidět. Nikde nikdo. Za hodnou chvíli jsme dorazily do Hostivaře a tam jsme si taky ještě počkaly, než nás Ilianin táta naložil a odvezl na místo. Bylo 18:15 když jsme prvními dveřmi vstoupily do budovy vypadající jako všechny ostatní kolem. A aby toho čekání nebylo málo, ještě jsme dost dlouho čekaly, až nás někdo pustí dovnitř. Nakonec někdo přišel a my měly ještě spoustu času, a tak jsme jen tak lelkovaly. Prozkoumaly jsme co kde je a jak to tu vypadá, nebo jsme seděly na schodech a koukaly na lidi co šli zrovna kolem. Mittalmar zatím nikde.
Na zahájení Oslavy jsme přišly trochu pozdě. Potichu jsme si sedly a poslouchaly, nebyly jsme jediné kdo se opozdil. Bylo zahájeno a my měly chvilku, než začal koncert Máši Súrendil. Hrála na kytaru a k tomu kouzlila s hlasem. Někdy v půlce přišli hobiti z Mittalmaru. Irith, Polly, Pomněnka a Tani. Tiše si sedly vedle nás a všechny jsme okouzleně poslouchaly (dál) Máši zpěv. Sice se občas zakašlala kvůli zánětu (asi) dýchacích cest, ale zpívala opravdu magicky.
Další v programu byl Doubravčin koncert. Nebyl to tak úplně koncert, ale předčítání. Doubravka nám četla kus z její hrozně vtipné knihy. Opravdu jsme se všichni smáli každou chvíli. Byla o jedné holce, která si přála plyšového koně, ale dostala elektrickou kytaru, protože to je podle jejího táty nutná výbava dnešního teenagera. Také se stěhovala a tam jinde potkala v noci holku s czernými koňmi. Vyjely si na vyjížďku a ona s tím koněm nabourala... Nakonec poslední odstavce musela dočíst Daniela, protože Doubravka dostala záchvat smíchu z vlastního vtipu. A což teprve my jsme ho měli celou dobu.
Tímto se dnešní den chýlil ke konci a když jsme čekaly na mého tátu, s nadšením jsme začaly vyjídat zdejší zásobu toustů. Byl hrozný problém shodnout se, jestli je toust jen jeden chleba utopinkovaný v topinkovači nebo dva chleby se šunkou a sýrem udělaný v toustovači. Kasičku jsme tak zaplnily stejně jako naše pusy a bylo ticho. Za chvíli jsme se rozloučily s Irith a ostatníma a šly jsme k autu.
Doma jsme pak ještě blbly s náramky neviditelnosti a se silmarilem, ale pak nás přemohla únava a my se zabydlely v našich pohodlných postelích a spokojeně usnuly.
Probudily jsme se celkem brzo, ale jen jsme ležely v posteli a nechtělo se nám moc vstávat. V osum jsme začaly mít trochu hlad, tak jsme na kole jely nakoupit snídani. (Ne)chtěla jsem koupit mazanec na piknik, ale pak jsem ho nakonec nekoupila. To byla chyba. Doma jsem zjistila, že nemáme čokoládu na vaření, abych mohla udělat cookies. Šla jsem tedy k nejbližšímu obchodu, ale neměli. Spočítala jsem si čas a bylo mi jasné, že cookies nebudou. Přemýšlela jsem tedy, co přinesu. Nakonec jsme cestou koupili sušenky a tousty. Na origami workshop jsme dorazily pozdě. Par lidí už pečlivě skládalo krabičky a tak jsem se k nim přidala. Ilian šla do vedlejší třídy si povídat s Irith. Po nějaké době jsem měla tmavě modrou krabičku přesně na Můj náramek neviditelnosti dokonce i se zlatým hlídačem Šmakem. Šla jsem se pochlubit Ilian a navrhla jí, že jí taky něco poskládám. Všichni zrovna hráli hru Hobit, a tak jsem šla znova skládat. Tentokrát se mi povedla speciální drsně modrá krabička s přepážkami, které byly tak trochu na nic, pokud jste nebyli navlíkači korálků a nechtěli jste, aby se vám všechny možné barevné kuličky a kostičky smíchaly dohromady.
Když probíhala přednáška o korzetech, my dvě a Mittalmar ještě s Aredhel a Frodem jsme byly ve vedlejší třídě a hrály jsme pantomimu na téma středozem. Já jsem předváděla Caradhras a Ilian olifanta, ale nejlepší byl Frodo s Glumem. Glum byla Majda, takový děsně otravný skřet co si hrál na Huana a byk hrozně agresivní, když se někdo dotkl jeho zbraně. Naštěstí honila jen hobity, takže mě ani Ilian se to netýkalo. Když se konečně uklidnila, hráli jsme s její ladnou sestrou elfkou Dixit. Irith a ještě někdo mezitím šly vyzvednou Falca. Dixit mě bavil, jelikož jsem vyhrávala, ale když už mi zbývaly jen dva body, Ilian mě ladně přeskočila se svým oranžovým králíkem do cíle. Grr.
Nálada se mi spravila téměř okamžitě, protože piknik se rychle blížil. Stály jsme na chodbě a nedočkavě čekaly na zahájení, ťukajíce do misek a ešáků. Nenápadně jsme se otáčely od objektivů foťáků a nakonec přišel Bilbo. Stoupnul si na lavici a slavnostně prohlásil hostinu za zahájenou s upozorněním o nedostatku moštu.
Nadšeně se všichni vhrnuli dovnitř. Ilianin medovník téměř okamžitě fuč, částečně i mojí zásluhou. Nacpala jsem se tak jako už dlouho ne. Nakonec jsme nabraly s Falcem zásoby a šly si sednout na chodbu. Výhoda byla málo lidí, nevýhoda, že k jídlu to bylo daleko. Bylo ale moc příjemné tam sedět na vlastní židli a povídat si s tak úžasnými (půl)hobity jako Falco a Ilian. I když to moc nevypadalo, Falco se nakonec rozpovídala hodně.
Další v programu bylo Splétání písní s Hankou, ale na tom jsme nebyly. Hrály jsme s Mittalmarem a jinými lidmi Hobita. Falco a Ilian udělaly tým s luxusní norou a já hrála sama, zato jsem měla dvě nory ze dna pytle. K Šárce se nastěhovali všichni pavouci, co jich tu bylo, i starosta ji přišel navštívit.
Když jsme dohráli, na chodbě bylo živo i když tam bylo málo lidí. Terka vytáhla svou úžasně lesklou jemnou příčnou flétnu. Tu chci taky! Zeptaly jsme se, jestli nám ji půjčí a pujčila. Hrála naprosto překrásně, měla mnohem lehčí klapky než ta moje a vůbec, se mi hrozně líbila. Pak jsme tancovaly na veselou hudbu až dokud neskončil plánovaný program. To jsme se pomalu sunuly ke třídě kde bylo první zahájení na Koncert Hobitů z Mittalmaru. Sedly jsme si vedle elfky, s kteeou jsem ráno skládala origami. Natěšeně jsme čekaly na zahájení.
Smíšek hrál na kytaru a zpíval, Pomněnka hrála na flétnu. Pip to celé organizoval a občas doplňoval písně mluvenými komentáři. Většina písní byla hrozně vtipných ale všechny se mi moc líbily, zvláště ty u kterých jsme mohli zpívat všichni. ~Později jsme je hrály na naší oslavě Jara u mě doma.~
Už byla tma, schylovalo se k lampionovému průvodu na Horu Osudu. Nemohla jsem se dočkat a furt jsem někoho otravovala s tím, jestli neví, kdyz už půjdeme. Nakonc jsem se dočkala. S Ilian jsme vytáhly naše, o výtvarce dodělané, lampiony. Překvapivě hodně lidí poznalo, že moje modře a bíle zářící koule na tyčce má být Silmaril. Byla jsem totálně nadšená úplně ue všeho a užívala jsem si každou vteřinu tohoto večera. Ilian zase měla rudě zářící Sauronovo oko. Bylo trochu propadlé dovnitř, asi vědělo, že za chvíli mu spálíme všechny jeho milášky.
Venku jsme šli první městem, ale brzy jsme se sostali do parku a tam pokračovali do kopce. Celou cestu probíhala živá debata Až do doby kdy nás uprostřed kopce překvapil ohňostroj. Všichni rázem utichli a koukali k obloze. Byli jsmw zrovna na té straně řeky kde se celá Ganfalfova show urcadlila na vodě. Prostě nádhera s perfektním časováním.
Pochodovali jsme pak dál až na Horu Osudu. Když jsme dorazily my, už plápolal oheň. Falešný Společenstvo všem krásně zazpívalo a pak jsme slavnostně nakrmili oheň zásobou milášků. I přes tuto vydatnou večeři ale stejně nakonec uhasl a všichni odešli. Až na nás. Naše skupinka ještě zůstala a provedla rozlučný taneček s horou Osudu. Cestou zpátky jsme si pak ještě zpívali různé naše kavry.
Už bylo skoro devět, to znamená že za chvíli začne tombola, a že přijede Ilianin táta nás vyzvednout. Už jsme si stihly koupit lístky, tak jsme je nakonec daly Polly. Kdyby nám něco vyhrála, byla by tak hodná a dovezla nám to, protože bydlí nedaleko. Bohužel jsme pak už musely jít a tak jsme se, ač nerady, rozloučily a jely domů. Už se moc těším na další akci! a doufám, že tam bude i Falco. Děkuji moc všem za program, bylo to naprosto boží!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 15. dubna 2016 v 9:53 | Reagovat

Jé! Zase před námi :-)
To jsem ráda, že Falko tak zaujala :-) Rozhodně na další akci bude, pokud mi tedy nevytečou nervy.

Vy jste zpívali naše písničky? Super! Jen tak dál :-) Příští rok snad budou další.
Jo a ty věci pro vás máme... kde se můžeme potkat?

2 Irith Irith | Web | 15. dubna 2016 v 9:57 | Reagovat

Jo a provozovala jsem nad tím, co za rasu byste byli. Nakonec jsem dospěla k názoru že Illian hobitka (plavínská, předpokládám), Eri lidská dívka z Jezerního města a Lithiel elfka z Temného hvozdu. Tak co, jak jsem se trefila?

3 Eri Eri | Web | 15. dubna 2016 v 10:03 | Reagovat

[2]: Myslím, že ses trefila přesně, hlavně s Ilian. :-D

4 Tani Tani | Web | 16. dubna 2016 v 15:34 | Reagovat

Byl to skvělý víkend :-)
Doufám, že si to někdy zopakujeme

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama