Bezedný hrnec

13. června 2016 v 19:56 | Ilian |  Povídky
Konečně jsem sesmolila nějakou povídku. Ale ne jen tak ledajakou. Hobití pohádku :-). To je zároveň i varování, protože je to takové hodně pohádkové. Ale snad se bude líbit :-)
PS: Omlouváme se za menší aktivitu, ale učení na písemky a všelijaké koncerty nás dosti zaměstnávají :-(


Byl jednou jeden hobit a jmenoval se Mongo. Mongo Bulík. Měl kučeravé vlasy, dlouhé chlupy na chodidlech a byl při těle tak akorát. Prostě vypadal jako každý jiný hobit. Co ho však od ostatních hobitů odlišovalo, byla jeho chamtivá a zlomyslná povaha. Byl bohatý, ale i přesto škudlil každý groš. Když k němu přišel nějaký hobit s prosbou o půjčku nebo i jen trochu cukru do koláče, vyhnal ho s tím, že sám nemá dost. Hobiti na něj zanevřeli, ale jemu na tom ne záleželo, hlavně že měl své peníze hezky všechny pohromadě.

Jednou našel před dveřmi hrnec. Docela pěkný, zachovalý hrnec. Pokrčil rameny a vzal si ho. A protože měl hlad, rozhodl se, že ho hned vyzkouší. Byl zrovna čas na druhý oběd a Mongo dostal chuť na polévku. Nakrájel zeleninu, maso všechno to smíchal do hrnce a zalil vodou.

"Kde mám sůl zatraceně?!" zavrčel a začal se po ní shánět. Musel prošmejdit celou kuchyni a všechny spižírny než se konečně vrátil a našel onen malý pytlík zákeřně schovaný v kuchyni vzadu na poličce. Rozčileně nasypal polovinu jeho obsahu do hrnce, ale ten dopadl na prázdné dno. Polévka byla pryč. Protože byl velmi podezřívavý, hned ho napadlo, že mu ji někdo ukradl. Vyhlédl z okna, ale nikoho neviděl. Potom uslyšel něco za dveřmi. Takové...cvakání. Prudce otevřel dveře a zakřičel: "A mám tě!"
Postava, která se dosud krčila v křoví u dveří, vyskočila a zatvářila se velice vyděšeně i poněkud rozpačitě. "Děje se něco, pane?"

Mongo jenom zaklel, když poznal, že to je jeho zahradník. "Nedostal jsi náhodou chuť na polívku, hm?" Hobit se zatvářil naprosto nechápavě a Mongo mávl rukou. "Nech to být. A neviděl jsi tady někoho projít, co?"
Zahradník zavrtěl hlavou: "Celý den tady nikdo nebyl."

Mongo něco zabručel a práskl za sebou dveřmi. Zkoumavě se zadíval na onen nový hrnec, ve kterém teď nebylo nic jiného než trocha soli. Byl si téměř jistý, že polévku někdo ukradl, ale proč by to dělal? Kam jinak mohla zmizet? Rozmrzele nad tím zavrtěl hlavou. Přemýšlení ho nudilo a navíc měl pořád ještě hlad. Rozhodl se nechat hrnec hrncem, polévku polévkou a upéct si koláč. Takový dobrý a sladký koláč vždycky dokázal spravit náladu. Připravil si těsto, nasázel do něj nejlepší hrušky zabavené sedláku Červíkovi a dal to celé upéct. Když byl hotov, položil koláč vychladnout na okno a natáhl se na postel. Přece jenom ho to celé unavilo.

Když se probudil, vstal, protáhl se a vzpomněl si na koláč. Rozběhl se k oknu a už si na něj dělal chutě, ale když tu náhle zakopl a svalil se na zem jako pytel bandor. Rozčileně se ohlédl, aby zjistil, o co se to vlastně přerazil a ejhle. Na podlaze ležel onen záhadný hrnec. Věděl jistě, že sem ho rozhodně nedával. Zvedl se a podíval se na okno. Po koláči jako by se zem slehla. Zůstal tam jen pekáč a pár drobečků. Prudce se otočil a změřil si hrnec. Ten ale nic nedělal. Jenom na hobita dál upíral svůj kovový pohled. Mongo ztratil nervy a rozkřikl se: "To si to tu snad všechno sežral ty?!"
Potom ho něco napadlo. Postavil hrnec na stůl a došel pro kousek vyzrálého sýra. Ten do něj hodil a potom se otočil. Když se o chvíli později podíval zpátky do hrnce, sýr tam nebyl. Mongo leknutím odskočil metr dozadu a ostražitě i trochu vystrašeně začal hrnec obcházet. Nic nedokáže hobita vyděsit víc než hrnec, který může každou chvíli sníst jeho zásoby. Když dospěl k názoru, že hrnec se v tuto chvíli nepokusí zaútočit, vyrazil, popadl ho a vítězoslavně zavřel do sklepa, který zamkl na několik západů. Potom si úlevou oddychl a vrátil se chodbou zpět. Cestou si ale vzal ještě pár jablek ze spíže. V kuchyni ho napadlo, že by nebylo špatné udělat si salát a vydal se na zahradu pro pár mrkví. Strávil tam pěknou chvíli, než se mu povedlo vybrat ty nejlepší, ale nakonec se vrátil spokojený. A stalo se to, čeho se nejvíce obával. Jablka byla pryč! Rozběhl se ke sklepu, ale ten byl zavřený, jako když ho opustil. Odemkl a nakoukl dovnitř. Hrnec stál uprostřed místnosti a tvářil se naprosto výmluvně. Mongo za sebou zabouchl dveře a vrátil se nahoru. Asi už začínal bláznit. V tom zahlédl za oknem pohyb. Vykradl se potichu na zahradu a doplížil se až pod okno. Křoví vedle něho se trochu zahýbalo. Hobit vyrazil a vytáhl za vlasy až po uši rudého zahradníka s kusem jablka ještě v puse.

"Co tady děláš?!"
Mladík polkl: "P...promiňte pane," zakoktal. "Když já sem měl hlad a...tak jsem si vzal...no. Ale tu vaší polívku jsem fakt nesněd, věřte mi!"

Mongo se nadechl, aby na něj něco zakřičel, když v tom se ozvala rána. Hobit se otočil ke své noře, čehož využil zahradník. Vytrhl se Mongovi a rozběhl se dolů z kopce. Narozdíl od něj Mongo vyrazil k domu. Rozrazil dveře a vtrhl dovnitř. Na stole dřepěl hrnec a mrkve fuč. Ve dveřích do chodby zela velká díra, přesně pro něj. V tom hobita popadla hrůza. Napadla ho děsivá myšlenka. Rozběhl se chodbou a vrazil do první spižírny. Tam spatřil noční můru za bílého dne. Bylo tam vydrancováno jako po nájezdu skřetů. Nikde ani drobeček. A stejně tak to bylo i v ostatních spižírnách. Monga zachvátila panika ze smrti hladem. To bylo to nejhorší, co si dokázal představit.

Mezitím, co hobit běhal mezi spižírnami, hrnec si to šupajdil ven mezi záhonky. Snědl všechny mrkve, ředkvičky, kedlubny, rajčata a všechno, co se mu postavilo do cesty. Mongovi za chvíli nezbylo nic, čím by zaplnil svůj prázdný žaludek. Tak jen pobíhal po noře a co chvíli vykřikoval: "To je konec! To je konec!"

Zakručelo mu v břiše a hobit si s hrůzou uvědomil, že už nejedl celé tři hodiny! Jak dlouho to asi ještě přežije?
Potom dostal jeden zoufalý nápad. "Poprosit" o jídlo ostatní hobity. V jeho slovníku ale slovo poprosit znamenalo docela něco jiného než doopravdy. Sešel po cestě dolů z kopce, pyšně si nakráčel k první noře, co uviděl a zabušil na dveře. Otevřela mu hobitka ve středních letech a přísně se na něho zamračila. Mongo si to samozřejmě nepamatoval, ale byla to právě ona, koho odmítl, když přišla požádat o trochu mouky.

"Cítím, že právě pečeš koláč. Dej mi ho! Zlý hrnec mi snědl všechno jídlo a já mám hlad!"
"Jdi se vycpat!" vyjela na něho hobitka rázně. "Sama nemám dost, ještě abych rozdávala takovým jako si ty!" A přibouchla překvapenému Mongovi dveře před nosem. Hobit potom obešel všechny ostatní nory v okolí, ale všude to dopadlo stejně. Zoufale se vrátil k sobě domů a našel hrnec spokojeně sedící uprostřed místnosti. Rozčileně do něj kopl a on přeletěl místnost a narazil do protější stěny. Cestou z něj však vypadl jakýsi papírek. Mongo ho zvedl a nahlas četl:

Až budeš stát alespoň jednomu hobitovi za to, aby ti daroval nějaké jídlo, mé kouzlo pomine.

Hobit se rozesmutnil. Co měl teď dělat? V břiše mu kručilo čím dál víc. Prochodil nazdařbůh polovinu Kraje, ale všude mu přibuchovali dveře před nosem. Sednul si na lavičku a po tvářích se mu koulely slzy jako hráchy. I tu šla kolem malá úsměvavá hobitka jménem Růženka.

"Pročpak pláčete, pane?"
Mongo jen mávl rukou: "Mám hlad a zlý hrnec mi snědl všechno jídlo."
Růženka se zvonivě zasmála: "Tak tu máte, vemte si," řeka a podala mu sušenku. Mongo ji popadl, radostně vyskočil na nohy a objal malou hobitku: "Děkuju! Zachránila jsi mě od smrti hladem!" a už si to šupajdil ke své noře.
"Neřekla bych," zahihňala se Růženka a zamávala mu.


Hobit přiběhl domů a rozhlédl se. Všude bylo jídlo, které hrnec předtím spolykal. A že toho bylo. Když Mongo vrátil všechno na své místo (a dal si konečně dva pořádné koláče), našel hrnec jak si hoví na poličce. Pokusil se ho zvednout, ale nešlo to. Jako by do toho dřeva vrostl. Zůstal tam pro výstrahu, kdyby se Mongo zase choval nepěkně. Ale ten už byl pro jistotu navždy slušný hobit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 14. června 2016 v 5:20 | Reagovat

To je hezoučké :-) Vážně hobití pohádka. Moc se mi to líbí. příběh, ponaučení zkrátka všechno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama