Poslední život: příběh začíná

26. září 2016 v 16:39 | Lithiel |  Povídky
Ahoj! Ó ani nevíte jak jsem ráda, že jsem se zase dostala na blog, opravdu. Vím, nebyla jsem tu už asi půl roku, tedy nepřidávala jsem články, jen jsem se občas jukla jak se tady tomu daří, ale teď jsem si řekla (teda vlastně mě k tomu dokopala Ili), že je na čase zase něco přidat :)
Ačkoliv jsem přes prázdniny moc nečetla (za což se opravdu neskutečně stydím), nezahálela jsem. Ke konci prázdnin jsem zkoukla čtyři řady Doktora (když mě Ilian konečně přesvědčila, abych se na to podívala a za to jsem jí opravdu opravdu vděčná) ale hlavně jsem průběžně PSALA! Napsala jsem devět kapitol mého nového příběhu na wattpad. Ty první jsou sice krátké, hooodně krátké, protože to píšu na mobilu, ale teď už se mi hezky zdelšují.
První kapitolka, kterou sem dám je opravdu dost krátká (pod 767 slov) a taky dost zmatená a nemyslím si, že by se to dalo pochopit na první pokus. Původně jsem byla v pokušení dát sem rovnou dvě kapitoly najednou, ale řekla jsem si, že si je schovám do rezervy. Kapitoly by měly teď vycházet pravidelně ob dva dny, opakuji MĚLY BY, to neznamená, že budou, já se znám :)
No tak tady to je.


POSLEDNÍ ŽIVOT

kapitola 1. - Příběh začíná
'Žil jednou jeden muž jménem George West. Bydlel v malém bytě zapadlém kdesi ve velkém proslulém New Yorku. Živil se jako počítačový expert. Narodil se jako druhý ze čtyř dětí počítačového maniaka a forenzní psycholožky. Vyrůstal se starším bratrem a dvěma mladšími sestrami na venkově a v teprve když mu bylo šestnáct se rodina přestěhovala do města. Studoval všude možně, nechce se mi to zjišťovat a ani to není důležité, takže to přejdeme. Rád se bavil, byl aktivním i pasivním fanouškem mnoha filmů a seriálů. Dával si pozor na ilegální přestupky a problémům se vždy raději vyhýbal velkým obloukem. Trestní rejstřík si udržel vcelku čistý až na pár lapálií s alkoholem. Celkově když to tak vezmeme to byl to dle všeho docela fajn chlap. Takový ten typ sympatického pohodáře, který si žije svůj život naplno a nehledí na to, kolik toho má a kolik toho mají ostatní, protože je spokojený s tím co má. Co se týče přátel - těch měl hafo! Snad všichni ho měli rádi, každému rád pomohl, s každým rád pokecal atd. A v rodině problémy taky neměl. Měl holt štěstí. Ovšem štěstí je lajdák a občas se stane, že prostě zaspí. A to vám pak smůla, která neustále čeká na svou příležitost, jako kočka u myší díry, skočí do života a rázem máte po legraci. A když to smůla přežene, může se stát, že se situace ujme dokonce sama smrt. Je rychlá, hbitá a mrštná, poslušná a vždy se řídí dle pokynů osudu...
PÍP'
"Myslím že by si zasloužil nebe, peklo pro něj rozhodně není. Každopádně..."
"Meryl! Poslechni si to celé než proneseš rozsudek. Od toho jsi tady - aby sis to poslechla celé. Ani ještě nevíš jak a proč zemřel, třeba se přeci jen ke konci života do něčeho zapletl. Jeden nikdy neví..." To je taky keců porád! Myslí si bůh ví jak je chytrej. Ona to není taková zábava a navíc už mám nalakovaný nehty takže nemám co při tom dělat.
"No jo, ale ono je to tak nudný! Je to moc... vyprávěcí, jako pohádka, usínám u toho! Proč to prostě nemohou udělat stručně, jasně, jednoduše? Jako v policejním archivu jen jako audio nahrávka."
"Sedí u toho Chloey." Coooo? Chloey? Proč zrovna Chloey?
"Ta patronka spisovatelů??? Aha..." Kdo jí k tomu sakra pustil? Co se to s tím vedením děje, jde to všechno od desíti k pěti, pěkně nám to nebe vzkvétá.
"Už je to tak. Ale můžeš být ráda že tam nesedí Matt." Wow, tak to bych asi dala výpověď. To by mi bylo fakt úplně k ničemu.
"Eh.. jo, to jo, asi bych mu nerozuměla ani slovo."
"Jo ten jeho študentský slang je horší než Langova vietnamština. Co je to za povolání - patron poškoláků?" Teď má výjimečně pravdu. Taky se divím, co tu máme všechno za patrony. No jo, to je tak když se lidi nudí a potřebují se zabavit.
"No, Lang jako patron vietnamských prodavačů neni o nic lepší..."
"Pořád líp než být patronkou sekretářek, hm?" Ten jeho škodolibý úsměv nenávidím. A teď na mě ještě mrknul! Myslí si že je to vtipný? Ne to opravdu opravdu není! Kdybych mohla, asi bych mu jednu vlepila. A vždyť já vlastně můžu...
"Ty jako patron ajťáků máš co říkat!" Teď jsem mu to hezky oplatila, tenhle úsměv jsem si cvičila celkem dlouho, to je ještě lepší než ta facka, kterou jsem mu plánovala se vši vděčností dát. Mohla bych na něj ještě mrknout. Nevim co říct. On asi taky ne... To ticho je trapný. Zkusim povytáhnout obočí.
"Tak pustíš to teda?" No ovšem. Už sem doufala, že by se mi to mohlo povést zakecat, jsem to ale občas naivní, že se vůbec snažím.
"Tak fajn. Stejně nevim proč mám tohle dělat zrovna já, proč zastupuju Mag já? Patronka sekretářek má k patronce soudců celkem daleko, nemyslíš?"
"Jo, ale ostatní patroni nemají čas. Mají totiž na práci mnohem důležitější věci než lakování nehtů.." Tak tohle jsi přehnal, kamaráde! Všechno má své meze, ale teď jsi mě vážně urazil. Takový podlý úšklebek ho asi musel stát hodně úsilí.
"A ty taky nemáš nic na práci?"
"Já ti tady opravuji počítač, nevšimla sis?"
"Ne." Upřímně. Vždyť mě tu furt jen komanduje, na ten počítač skoro ještě ani nesáhl. A co je to za pitomost opravovat mi počítač, když zrovna výjimečně vážně pracuju. Ono vlastně tohle celý je pitomost. Až se Mag vrátí z toho relaxačního pobytu v Ráji tak si to s ní pořádně vyřídím. No jo, jen si hluboce vzdychni Jaku, když ti to udělá radost. Správně, zapluj pod ten stůl a věnuj se svýmu, ať už je to hotovo.
'PÍP...'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama