Poslední život: Telepatka

25. října 2016 v 16:25 | Lithiel |  Povídky
Po nějaké době další část :-)

PS: Lithiel by ráda věděla, jestli to vůbec někdo čte, takže jestli ano, komentáře potěší :-) Aby to náhodou neodmítla dopsat...

Jake se na něj už dál nemohl dívat. Obrátil se k přehrávači, vysunul CD a uložil jej zpět do obalu, který pak položil na Merylinin pracovní stůl. Pak znovu obrátil pohled na George. Vypadal jako hromádka neštěstí, jako by se měl každou chvíli sesypat. George zvedl zrak a podíval se Jaka, který na něj vrhl tázavý ale zároveň soucitný pohled.
"Já ještě nechtěl zemřít, " špitl George.

Jake ho viděl před sebou. Byl to chudák, úplný mučedník. Nebýt toho výtahu, té párty, těch dětí a těch prskavek, mohl se teď válet na pohovce a sledovat televizi s balíkem chipsů v ruce. Jakeovi došlo, že je mu George vlastně hrozně líto. Případ George Westa ho vzal za srdce. Byl do něj zapleten už od začátku, díky Meryl a teď se ještě stal Georgovým patronem. Musel mu pomoc. Je to přeci jeho patron, musí mu poskytnout pomoc, musí pro něj vyžádat spravedlnost! Ale jak?
'"Jaku, ahoj! Poslyš, vím co se stalo a chci ti pomoc," promlouval jemný přívětivý vysoký hlas uvnitř Jakovy hlavy, "Hele, slyšel jsi někdy o o Trojšanci?"
"Ne," zamumlal zmateně Jake.
"Cože?" vytrhl se George z přemýšlení.
"Ne nic, to nebylo na tebe," odvětil Jake.
"Fajn, tak přijď ke mě nahoru do pracovny. Něco ti ukážu."
"A co George?" zeptal se Jake, nedbaje na to, že mluví nahlas.
"Co?" vyvalil oči George.
"Nic."
"Nech ho dole."
"Fajn vezmu ho k sobě do pracovny."
"Co je zase?" zeptal se naprosto zmatený George.
"Nic, dostal jsem naléhavou zprávu," vzdychl Jake.
"Zprávu? Od koho?"
"Od Sally," řekl Jake a zamířil ke dveřím, "pojď!"
"To je kdo?"
"Patronka telepatů," zavolal Jake z chodby dozadu na George.

Vyšli na chodbu a vešli hned do dalších dveří. Pokoj nebyl velký, stěny byly bílé a černé a koberec hrubý, tmavě modrý. Na černém stole stály dva počítače, několik notebooků a nespotečně moc tabletů, i-phonů, mobilů, mp4, mp3 a dalších takových zařízení. Na zemi se jich pár taky válelo a všude byly zašmodrchané dráty a kabely.
"Tak, tohle je moje pracovna - můj domov!" prohlásil hrdě Jake, když vstoupily dovnitř. "Chvilku tě tu nechám, chovej se jako doma! Jestli chceš, můžeš si třeba uvařit čaj, konvice by se tu měla nejspíš někde válet a zásuvek je tu spousta," řekl, vyšel ven, zavřel dveře a nechal naprosto zmateného George samotného.

'ŤUK, ŤUK, ŤUK!'
"Ahoj Jaku, pojď dál," ozvalo se z místnosti za dveřmi. Jake vstoupil. Pokoj byl prostorný, stěny duhové, podlaha pokrytá chlupatým červeným kobercem. Na zadní straně bylo obrovské okno a za ním nic. U stěn stála spousta dřevěných skříní, uprostřed pokoje byl pracovní stůl z tmavého masivního dřeva a na něm malý počítač, dva hrnky, balení instantního kafe, lžičky, cukr, malá konvička s mlékem a konvice s horkou vodou. Vedle stolu stály obrovské reproduktory, z nichž obvykle zněla jen vážná hudba. Na jedné straně stolu bylo velké vínové točité křeslo, které teď bylo k Jakovi otočené zády a na druhé blíže ke dveřím stály dvě svítivě žluté točité židle s nízkými opěradly a jedno proutěné houpací křeslo. Po zemi se válely polštáře, oblečení, náhrdelníky, náramky a další věci, které člověk nutně potřebuje k životu.
"Ahoj Sally!" pozdravil Jake, ale trochu nejistě, protože ji nikde neviděl.
"Zdar Jaku!" Točité křeslo se otočilo a v něm seděla tmavovlasá usmívající se mladá žena s barevnými kytkami ve vlasech spletených do copu a slunečními brýlemi na hlavě.
"Posaď se," vyzvala Jaka a ukázala na jednu ze žlutých židlí, "Dáš si kafe? Ne neodpovídej, já to stejně vím," dala do hrnků po lžičce kafe a zalila je horkou vodou, nalila do hrnků mléko, jedno kafe pořádně osladila a to druhé přisunula k Jakovi.
"Vím všechno. Pro takové lidi jako je George nebe neni. Je zvláštní že nevíš o Trojšanci, to bys měl," začala hned Sally. Pak se opatrně naklonila dopředu s rukama opřenýma o stůl. Jake se také naklonil, ale bylo mu to divné. Musí to být něco hodně důležitého, tohle Sally není podobné.
"Jaku, jsi jeho patron, jeho jediná naděje. Jen ty mu můžeš pomoc a tohle zase může pomoc tobě," mírně se poušklíbla, z šuplíku ve stole vytáhla bílou složku se zeleným nápisem "Trojšance" a podala jí Jakovi. Ten jí otevřel a pak se podezřívavě podíval na Sally.
"Čti," poručila Sally a kývla hlavou na složku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama