Poslední život: Pravda a smrt

9. října 2016 v 20:35 | Lithiel |  Povídky
Tak zase opožděně další, tentokrát poměrně krátká kapitolka :)


"Jezdící schody!" vypravil ze sebe George zaraženě.
"Ano, jezdící schody," usmál se Jake, "proč taky ne? Proč bychom se měli ploužit do schodů, když na světě existuje tak skvělý vynález jako jezdící schody?"
George neodpovídal. Stál jako přikovaný, s pusou stále otevřenou jako zívající hroch. Jake se musel zasmát.
"No tak přestáň už tak civět a pojď!"
George civět nepřestal, ale pomalu se nejistě vydal ke schodům. Jezdící schody, to je teda vrchol, fakt že jo.
Vyjeli nahoru do dalšího patra.
"Tudy, pojď," proháněl stále zmateného George Jake.
Popošli kousek podél obvodu placu asi tak do poloviny oválu a pak zahnuli do široké chodby mezi místnůstkami na krajích. George napadlo, že takovéhle chodby většinou vedou k výtahům nebo na toalety. Najednou se mu v hlavě zakotvila poněkud zvláštní tíživá otázka.
"Máte tady... taky záchody?" zeotal se nakonec nesměle a s velkou opatrností Jaka.
"Ne!" zasmál se Jake, "to ne, ty by ti tu k ničemu nebyly."
"Chceš říct, že tady..."
"Ne. Tady jsi v nebi, kamaráde. Vzpamatuj se už konečně!" Jake se na George významně zadíval. Ať už si George v tu chvíli připadal jakkoliv, rozhodně mu nepřipadalo, že by byl na onom údajně krásném místě, kterému někteří říkají "nebe", a tak jen nepřítomně pokýval hlavou. Jake tiše vzdechl ale George si toho vůbec nevšímal.
Zahnuli nejdřív vlevo a pak vpravo a dostali se na konec chodby k bílým dvoukřídlovým dveřím, na kterých visela cedule s nápisem: "NERUŠIT! PRACUJI". Jake se zřejmě rozhodl rušit, protože věděl, že v pokoji nikdo není a i kdyby byl tak ta určitě nikdo nepracuje. Riskoval maximálně to, že svou kamarádku vyděsí a zkazí jí nehty. Zmáčkl obrovskou kliku a otevřel dveře. George vešel dovnitř a Jake, který mu podržel dveře, ho rychle následoval.
"Wow!" vydechl George.
Nacházeli se v malém pokoji. Stěny byly čistě bílé, podlaha potažená měkounkým růžovým kobercem. K jedné stěně byl kratší stranou přiražen bílý obdélníkový pracovní stůl s točící židlí, za ním stála u stěny ještě černá knihovnička plná knih a na stěně za stolem bylo obrovské okno s bílými závěji. Naproti stolu stálo několik bílých židlí a u stěny naproti knihovně stála bílá pohovka. Všechen bílý nábytek skrýval nepatrný nádech modré barvy.
"To je tvoje pracovna?" zeptal se George.
"Zbláznil ses? Ne, jistě že ne, jak tě to jen napadlo?" vyjel Jake.
"Já jen... totiž ten nápis na dveřích..." obhajoval se George.
"Ne, tohle je pracovna mojí kolegyně Meryl, patronky sekretářek."
"Patronka sekretářek? Co může mít na práci patronka sekretářek?"
"Povětšinou lakování nehtů nebo hraní solitaire," odpověděl Jake a v očích mu zajiskřilo. Teď to Meryl nandal, škoda, že tu není a neslyšela to.
"Aha. A co tady děláme my?" vyzvídal George naprosto ignorující Jakův vítězoslavný podtón.
"Má tady někde to cédéčko s audio nahrávkou, které my zrovna potřebujeme."
"Na co?"
"Je na něm popsáno," hekal Jake zpod stolu prohrabujíce šuplíky a bedny plné papírů, DVD, CD, žvýkaček, laků na nehty a jiného nepostradatelného náčiní sekretářek, "jak jsi... přesně... zemřel, eh... uf!" oddychl si, když konečně vylezl s cédéčkem v průhledném obalu v ruce. Obal byl popsán tmavě modrou permanentkou. Stálo na něm:

OZPNS
- George West
autor: Chloe Writerová
20. 9. 2018
23/0872

"Co znamená OZPNS?" zeptal se zvědavě George.
"Obecná zpráva pro nebeský soud," odpověděl klidně Jake, "to je zpráva shrnující údaje o tobě a zaznamenávající tvé úmrtí a větší hříchy, kterých ses dopustil, třeba krádeže a vraždy. Podle toho se pak rozhodne, přijdeš-li do nebe, nebo do pekla."
"Aha," pokýval George nepřítomně hlavou.
Jake zapnul CD přehrávač a vsunul dovnitř cédéčko z průhledného popsaného obalu.
"Jo a nediv se tomu vyprávěcímu stylu, dělala to Chloe, patronka spisovatelů."
Přehrávač roztočil CD, chvíli ho chroustal a hvízdal a pak spustil:
'Žil jednou jeden muž jménem George West. Bydlel v malém bytě v centru New Yorku. Živil se jako počítačový exp... --- ...dla a Georgi Westovi spadl strop na hlavu. Tidididingdingdadam tidingtudin...
PÍP'
Jake vypnul přehrávač a podíval se na George. Stál s hlavou skloněnou k zemi, zamyšlený, zmatený, smutný a zdrchaný.
Po asi deseti minutách strnulého ticha George šeptavě a trhaně zamumlal: "Aha. Tak taková je pravda. Pravda a... smrt..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama