Poslední život: Patro 1 300 000

22. listopadu 2016 v 21:14 | Lithiel |  Povídky
Výtah narazil, prudce sebou cukl a zastavil. Ozvalo se cinknutí a zhora se na kabinku snesl hluboký monotónní hlas:
"Patro jeden milión tři sta tisíc."
Kovové dveře se s velkým rachotem automaticky otevřely. George už asi po padesáté toho dne otevřel pusu a vyvalil oči. Zase se nestačil divit. Nebe si pro něj zřejmě připravilo tolik překvapení, že mu nic jiného než vyvalovat oči, otevírat ústa a nestačit se divit nezbývalo.
Patro 1 300 000 bylo úplně jiné než podlaží, ze kterého vyjeli a jehož číslo George vypustil ihned poté, co ho uslyšel. Bylo celé zářivé bílé a plné lidí, zvířat, lidozvířat a různých dalších podivných tvorů. Všichni na sobě měly dlouhé hábity nápadně připomínající noční košile a všechny byly oslnivě zářivě bílé, stejně jako všechno nacházející se na patře 1 300 000. V souvislosti s bílými hábity se George zamyslel nad tím, co má vlastně na sobě. S úlevou zjistil, že na sobě nemá noční košili, ale obyčejné džíny a šedé triko.

"Kdo to je?" začal George hned první otázkou co ho napadla a ještě než jí dořekl už měl hlavě připravených přinejmenším deset dalších.
"Patroni. Patroni a jejich schovanci. Všichni kdo přišli sem k nám do nebe," odpověděl Jake.
"Ale... ale... je jich tolik!" vydechl George. Měl pravdu. Postavy v bílých hábitech byly všude, nacpané eskalátory, přeplněné 'obchody' (jak se George rozhodl říkat malým místnůstkám po obvodu oválného placu), obsazené lavičky a na hlavním prostranství také nebylo k hnutí.
"No ano," zasmál se Jake, "tady v nebi jsou všichni lidé, všechna zvířata a jiná stvoření, která kdy zemřela. Když budeš mít štěstí můžeš tady potkat svojí prababičku, Johanku z Arku, Napoleona a občas se tu ukáže i Shakespear. Patro 1 300 000 také není jen tak ledajaké patro. Je to přestupní patro, zastávka asi deseti výtahů včetně toho hlavního, kterým pojedeme."
"Aha. Shakespeara říkáš? A co takhle Buda Spencera? Nebo George Washingtona?"
"Lituji, herci bydlí na patře 8 012 a politiky zrovna přesunuli z patra 560 489 do nových apartmánů na patře 168 736."
"Fajn, tak to se budu muset spokojit s Johankou." Usmál se, ale ve skutečnosti byl trochu zklamaný. Už jako malý kluk si plánoval jak pozve na rande Audrey Hepburnovou a pak v šesti letech proplakal dva dny, když zjistil, že zemřela.
"Pojď!" vytrhl jo od vzpomínání Jake, vyrazil vpřed a razil si cestu proudícím davem. George se držel v těsném závěsu za ním, ačkoliv ho to stálo hodně úsilí a snahy neztratit se a nenechat se strhnout proudem davu.
Procpali se na druhou stranu uličky a podařilo se jim dostat na oválný ochoz. Pak se nechali strhnout skupinou dobře se bavících antických filozofů a dostali se do jakéhosi pravého pruhu u skleněného zábradlí, kterým pokračovali dál na druhý konec 1 300 000. podlaží.
Když se dostaly do onoho pruhu mezi lidi mířící stejným směrem a Jake trochu zmírnil tempo, měl George konečně trochu času, aby si mohl prohlédnout centrum přestupního patra. Zvedl hlavu a rozhlédl se. Měl onu výhodu, že byl vyšší než většina těch historických vykopávek okolo. Bohužel si někteří nebyli líní nandat vysoké bílé čepice. Ani přesto ale Georgovi neunikla jedna nepříjemná skutečnost a to ta, že místnůstky po stranách, které George v duchu nazýval 'obchody' byly opravdu obchody. Ano, opravdu opravdové skutečné obchůdky jako z pravého nákupního centra a byly jich stovky. Georgovi vcelku rychle došlo, že tohle bude jen zlomek všech těch biliónů obchodů v tomhle posmrtném 'nákupáku'. Ale spíš než jejich množství ho udivili druhy obchodů - bylo tu vše, od prodavače párátek, přes módu a potraviny ke službám a sloním zverimexem to zdaleka nekončilo. Minuli kadeřnictví, květinářství, obchod se zbraněmi, prodejnu náhradních uší, stánek s emocemi a pak George uchvátila výkladní skříň obchodu se starožitnostmi a novožitnostmi, ve které v první řadě spatřil luk, bankomat a sonickou vrtačku verze 16.7.3 (ačkoliv o tom, že je to sonická vrtačka George samozřejmě neměl ponětí). Pak prošli kolem půjčovny draků a létajících lenochodů a nakonec odbočil do chodby nalevo za prodejnou špuntů na láhve od vína vyráběné na míru.
Prosmýkli se kolem fronty stojící před záchody a pokračovali poměrně širokou uličkou dál. Ačkoliv to byla pouze postranní ulička, lidí tu bylo stejně nespočetně moc. George si všiml svítící modré cedule visící z nízkého stropu. Byl na ní nějaký obrázek člověka v obdélníku s pusou a pak šipka dopředu, která se pak rozdělila na tři - jednu doprava, jednu doleva a jedna pokračovala rovně. Georgovi to zamotalo hlavu tak dokonale, že si ani nevšiml, že se pohybuje a davem a probral se až když se před ním objevilo nejméně padesát velkých automatických bílých dveří v jedné dlouhé chodbě vedoucí od chodby, kterou přišly, doprava i doleva.
Jake se zastavil a otočil se aby se rozhlédl po Georgovi, který se šoural davem asi dva metry za ním. Patron vzdychl a protáhl se v protisměru kolem jedné poněkud obézní koňoženy a byl u George. Ten byl zrovna zase v tranzu s pokleslou bradou a vykulenýma kukadlama. Jak se u něj zastavil s rukama v bok.
"Haló! Nebe volá George!" řekl a mával mu při tom rukou před obličejem. Když ji George asi po minutě mávání zaregistroval a převedl na ni zrak, překvapeně se zakabonil a zamyslel se, co tady ta ruka dělá tak sama a komu asi patří. Pak se ruka stáhla a opřela o něčí bok. Teprve pak si George všiml Jaka stojícího vedle něj s rukama v bok a obočím povytaženým v poněkud ironicky tázavém pohledu.
"Promiň, trochu jsem si to tu prohlížel," hájil se.
Jake už v hlavě tvořil jakousi jízlivou poznámku o záměně čučení do blba s prohlížením okolí, ale pak ji radši pustil levým uchem ven a jen si povzdechl.
"No, tak jdeme. Musíme se dostat do jednoho z těch výtahů. Zkusíme se procpat k jednomu z těch zadních, ty nebývají tak přeplněné. Tak jdeme!" zavelel Jake. George jen přikývl a společně se ponořili zpět do davu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama