CWC Day 1 - Napiš klasickou pohádkovou povídku

20. února 2017 v 21:53 | Ilian |  Povídky
Tak jsem zase tu s prvním příspěvkem do CWC a to s pohádkou. Není úplně typická, spíš humorná, tak to prosím berte s nadhledem :-)


Byla jednou jedna říše. A nebyla to obyčejná říše. Byla to říše labužníků. Ta se dělila na dvě království, slané a sladké. Uprostřed sladkého království se nacházelo hlavní město a v jeho přesném středu se skvěl ohromný růžový palác ve tvaru dortu postavený z kostek cukru, stoupající patro po patře až k nebesům. Každé jeho patro zdobila šlehačka a na úplném vrcholku se jako třešnička třpytila docela malinká rubínová věž. V tomto nádherném paláci žil král Dort se svoji ženou Zmrzlinou a svými devíti dcerami: Kremrolí, Zmrzlinou mladší, Roládou, Bábovkou, Sušenkou, Šlehačkou, Tiramisu, Cukřenkou a Rakvičkou. O ty se staral natolik, že jim nechal hned v raném dětství odstranit zuby a nahradit je tou nejnovější protézou, čímž si tuto nepříjemnost ušetřily v pozdějších letech. Toto je dobrá ukázka toho, co všechno si mohli v královské rodině dovolit. Normální člověk musel počkat, až mu jeho zuby sami vypadají a když potom dostal svoji první zubní protézu, byl pokládán za plnoletého.

Ale vraťme se ke králi. Ten neměl žádného mužského následníka, což ho velice rmoutilo (ne však dlouho, protože, jako všichni v království, měl i on velmi sladký život). Dal proto vyhlásit, že ten, kdo mu připraví nejlepší zákusek, dostane jednu z jeho dcer za ženu a stane se králem. Zákuskem nebo sladkostí se zpravidla rozumělo to, co v sobě mělo víc cukru než ostatních složek. Všechno ovoce a zelenina muselo být speciálně upraveno a zbaveno veškerých vitaminů. Nezpracované bylo proti zákonu. Král dělal dobře, že už se poohlížel po nástupci. Vždyť mu bylo dobrých třicet jedna let. Jestli se Vám to zdá málo, uvědomte si, čím se obyvatelé tohoto království živili. Ano, měli sice doktory, kteří v medicíně velmi pokročili a cukrovka byla u nich něco jako naše rýma, a jejich tělo se už za nějaký ten čas tomu tuku přizpůsobilo, ale stejně to nemohlo vydržet věčně. Normálně se tam lidé dožívali takových čtyřiceti let, obzvlášť silní jedinci až padesáti. Ale dál se nikdo nedostal.

Králova vyhláška se rychle rozletěla po celé říši. Všichni stateční cukráři se vyzbrojili vařečkami a jali se hledat nové chutě. Oznámení šlo z úst do úst a tak se stalo, že se doneslo k uším mladíka Koláče. Koláč žil v trochu odlehlejší části království, v úspěšné cukrářské rodině. Cukrárnu kdysi vlastnil jeho otec, ale pak mu zemřela žena a on si vzal jistou vdovu Marmeládu, která se k nim přistěhovala i se dvěma nadanými chlapci v Koláčově věku: Karamelem a Perníkem. Nedlouho potom Koláčův otec zemřel. Od té doby cukrárnu vedla jeho macecha. Koláče nikdy neměla ráda a přezdívala mu hořčík, protože vůbec neuměl péct. Ač se snažil sebevíc, vždy z toho vznikla nějaká patlanina. A tak se musel Koláč spokojit s podřadným postavením sluhy a žít ve stínu jeho nadaných nevlastních bratrů.

Když se dozvěděl královu novinu, okamžitě se s ní rozběhl domů, ale ukázalo se, že už to vědí. Karamel a Perník byli nastoupeni v kuchařském a poslouchali poučení od matky o tom, jak je pro ně postavení v královské rodině důležité. Když to Koláč viděl, pokusil se nenápadně proplížit do své malé komůrky, ale Marmeláda si ho všimla: "Hořčíku! Jistě už jsi slyšel tu skvělou novinu. Z mých synů budou určitě králové! Ty jim musíš pomoct! Ne abyses motal kolem kuchyně, to takovému nemehlu jako ty nedovolím, ale hned půjdeš na trh, nesmíme ztrácet čas. Tví bratři ti napíšou seznam a ne abys koupil prošlé zboží nebo cestou něco snědl!"


Koláč pokorně přikývl, věděl už, že hádat se nemá smysl, a počkal, až dostane nákupní seznam. Pak se společně se dvěma velkými koši vypravil na náměstí. Pro někoho by asi neuspořádaná změť různých stánků byla nepřekonatelným bludištěm, ale Koláč měl spoustu zkušeností, tak rychle prošel obchůdky a nakoupil, co potřeboval. Už se chystal vrátit zpátky, když vtom ji uviděl. Nedaleko od něj si zboží prohlížela princezna Kremrole. Zřejmě byla na nějaké z cest, co královské dcery občas podnikají. Koláč ztuhnul na místě a klouzal očima po jejích nádherných medových vlasech a dokonalých křivkách těla. Jeho pohled se však stále zastavoval na jediném. Její dokonalá zubní protéza celá ze zlata se leskla ve slunečním světle. Bylo to to nejkrásnější, co kdy Koláč viděl. To on měl starou protézu zděděnou po nebožtíku otci. A v tu chvíli se rozhodnul. Upeče nejlepší zákusek na světě, vezme si princeznu Kremroli a stane se králem!

Vrátil se domů, kde mu macecha vynadala do hořčíků, že jde tak pozdě. Koláč si jí nevšímal a zalezl k sobě do komůrky, kde si promýšlel plán útěku. Po večeři všichni brzy usnuli, znaveni namáhavým vařením, což se mu moc hodilo. Velmi potichu vstal z postele a po špičkách zamířil do kuchyně. Tam si do malého vaku nabral to nejpotřebnější: dva kusy jahodového dortu, tři tabulky čokolády, pět kremrolí a celou láhev skvělé limonády. Potom se tiše vykradl z domu.)
Jeho plán byl jasný: nalézt novou chuť, něco, co ještě nikdo neměl a co budou všichni milovat. A tak se Koláč vydal na cestu. Začal u jejich města a v obydlených krajích, ale postupně postupoval víc a víc do divočiny. Šplhal po stromech, lezl v keřích, ale pořád nemohl nic nového najít. Přešel zmrzlinové hory, hory z tureckého medu a marcipánové hory. Zdolal poušť cukru a přeplul sirupové moře, až se dostal do toho nejodlehlejšího kousku země. A jak se tak toulal nevlídnou džunglí, narazil na zeleninové vězení. Bylo to největší a taky jediné vězení ve Sladkém království. Zavírali sem ty největší zloduchy jako pašeráky zeleniny, ovoce a jiných zdravých věcí, falešné zubaře a špatné cukráře. Byl to ten nejhorší trest, co jste mohli dostat. Ostatní menší zločinci šli rovnou na popraviště a byli za to rádi.

Když Koláč to vězení viděl, chtěl raději rychle běžet pryč, ale zaslechl odtamtud nějaký šramot a zvědavost ho přemohla. Opatrně přistoupil blíž a viděl, že u mříží má obličej přitisknutý nějaký muž.

"Hej, kluku! Pojď sem! Už brzy zemřu a mám tajemství, které tenhle přeslazený svět potřebuje vědět!"

Koláč udělal pár nesmělých kroků blíž a muž začal mluvit: "Poslouchej! Uprostřed kyselého moře…Ne nepřerušuj mě!" křikl, když viděl, jak Koláč vykulil oči. "No, uprostřed kyselého moře západně odsud na ostrově bydlí stařík, který žije už přes osmdesát let!" odmlčel se a zpražil mladíka pohledem, když viděl, jak se jeho oči opět nafoukly. Ten omluvně sklopil hlavu. "Měl na to takový zázračný lék, myslím, že tomu říkal ovoce a zelenina. Chtěl jsem si nějaké s sebou přivézt domů, ale chytili mě a zavřeli do tohohle prohnilého vězení. Musíš ho najít a vyléčit tuhle zemi!"

Nadechl se, aby řekl ještě něco, ale v tom se zhroutil dozadu. Už nevstal.

A tak se Koláč vydal na západ. Prošel temným lesem kolem perníkové chaloupky a konečně stanul na břehu kyselého moře. Tam si vypůjčil loďku a vyplul s ní k nedalekému ostrovu. Když se přiblížil blíž, uviděl tu nádheru. Celý ostrov byl porostlý mnoha zelenými stromy s červenými plody a kolem nich protékalo spoustu malých potůčků. Zakotvil loďku a vystoupil na břeh. Na druhé straně ostrova spatřil malý domek. Vydal se k němu a cestou obdivoval květiny a různé záhonky. Přišel k domu a zaťukal na dveře. Chvíli se nic nedělo, ale pak ven vystrčil hlavu starý muž s dlouhým plnovousem, ale žádnými vlasy. Koláč se už nemohl divit více. Ten muž měl pravé zuby!

"Ale! Copak bys chtěl?"

Když mu Koláč vylíčil svůj úkol, stařík se usmál: "No samozřejmě! Ovoce a zeleniny si můžeš vzít, kolik chceš. Támhle vzadu jsou jablečné sady, tamhle hruškové, tady vedle švestkové a tak dále. Tady u domu jsou záhonky se zeleninou. Vzadu jsou košíky. Jen si posluž a něco tu nech," mrkl na něj a zalezl zpět do domu.

Koláč ho poslechl a zanedlouho měl oba koše, co si vzal plné. Zašel ještě poděkovat, pak už se ale vrátil na loď a odjel zpět na pevninu. Cestou do středu království se ještě zastavil v jednom cukrářství a zúčastnil se jedné jednoduché lekce pečení pro začátečníky.

Když se přišel do hlavního města, všude bylo boží dopuštění. Přijelo spoustu cukrářů a ti se teď snažili dostat do hradu. Koláč přišel k bráně a dal se taky zapsat. Ovoce a zeleninu měl bezpečně schované v koších a zakryté různými věcmi na pečení. Když se dostal do malé přidělené kuchyňky, dal se do toho. Recepty nebyly moc složité, aby to příliš nepokazil a zároveň spoléhal na to, že chuť ovoce přebije všechny jeho chyby. Upekl mrkvový dort, jablečný závin, švestkový koláč a bublaninu. Naservíroval to na podnos a šel si stoupnout do fronty vedoucí ke králi. Když ho po necelé půlhodině konečně zavolali, jídlo už bylo skoro vystydlé. Nervózně nakráčel do síně, kde v čele stolu seděl král a tác před něj položil.

"Jméno?" zeptal se ho nevrle vypadající úředník.

"Koláč."

"Jídlo, co jsi přinesl?"

"Ehm…Moje tajné nové…ingredience."

Úředník si ho podezřívavě změřil, ale král už se mezitím pustil do jídla.

"To je vážně nové a jaksi…osvěžující," prohlásil, když si dal první kousek dortu. Za chvilku snědl všechno a hlasitě Koláče vychvaloval: Je to vynikající! Naprosto dokonalé! Myslím, že máme vítěze! Jen mi musíš povědět, co v těchto báječných dezertech bylo! Dám to okamžitě všude rozhlásit!"

Koláč přešlápl: "No vlastně…ovoce a zelenina, Vaše výsosti."

Všichni v místnosti zalapali po dechu.

"Ale…ale to je proti zákonu!" vykřikl afektovaně úředník.

"Já vím. Ale myslím si, že se zákon mýlí."

"Myslíš?" zeptal se král a podezřívavě ho zkoumal pohledem. "A vlastně máš pravdu. Když zákon odpírá něco tak dobrého musí se mýlit. Jmenuji tě králem celého království!"

Všichni v síni začali tleskat.

"Ehm..děkuji." řekl Koláč a neohrabaně se uklonil. Na druhé straně místnosti spatřil Perníka s Karamelem, jak na něj udiveně zírají.

"A teď už zbývá jen jedna věc," pokračoval král a zavolal: "Kremrole!"

Princezna vešla do místnosti a Koláč na ni znovu mohl jen oči nechat.

"Co se děje, tati?"

"Toto je tvůj nastávající, Koláč. Udělal báječné ovocné dezerty!"

Kremrole se ke Koláčovi s úsměvem otočila. Zdála se jím být fascinovaná tak jako on jí. Jako vedeni neslyšitelným hlasem k sobě přišli a hluboce se políbili. Lidé propukli v jásot.

A Koláč a Kremrole spolu žili sladce až do smrti!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama