Wau! Dva články za dva dny! Aneb dohánění na konci měsíce :-) Musím říct, že s poezií žádné valné zkušenosti nemám, ale nakonec jsem s výsledkem docela spokojená. Zvolila jsem docela vážné téma a k tomu volný verš, ale snad se i tak bude líbit.
Naděje umírá poslední
Pod modrým nebem
šedivým mračnem strachu
armáda stojí,
žene se k ní smrt.
Vrátíme se domů?
Roj černých nepřátel,
jak zpěvák brnkne do strun,
lučištník na tětivu,
polovinu zkosí.
Naděje umírá poslední.
Nedůvěra v srdci
spaluje duši žárem,
strach svazuje tělo,
nemožno se hnout.
Smrtící ticho prořízne šíp.
Voják pryč běží,
však rudá všude kolem,
klesne k zemi
ubohý jehelníček.
Naděje zemřela.
Pozn.: Kdo nepochopil jehelníček, bylo to myšleno tak, že je probodaný šípy.
Užse těšim na dalši pokračovani CWC