CWC Day 7 - Vytvoř superhrdinu, který zachrání den

Pátek v 19:31 | Ilian |  Povídky
Konečně jsem dopsala sedmé téma psací výzvy! K tomuhle jsem měla vymyšlené superhrdiny asi tři, ale nakonec jsem vybrala tohoto, tak doufám, že se bude líbit!


Oblohu nad New Yorkem pročísl blesk a udeřil do jednoho z mnoha mrakodrapů. Za tuto noc nebyl ani zdaleka první. Někteří lidé vzhlíželi k obloze a hledali příčinu tohoto nezvyklého počasí, ale většina prostě jen zakroutila hlavou a pokračovala dál za svými každodenními starostmi. Pro Ameriku nebylo nic dost podivné. To samé si ale nemyslela Emma Brownová. Jedna z předních modelek celého světa se zrovna v duchu rozčileně podivovala nad tím, jak je možné, že zrovna když se vrací od kadeřnice, objeví se tenhle déšť a snaží se jí celý účes zničit. Pokusila se roztáhnout deštník, který svou rudou barvou skvěle ladil s její červenou rtěnkou, blůzou a sukní zato k okolí se vůbec nehodil, ale vítr byl příliž silný, takže ho se zaklením hodila zpět do červené kabelky.

Její rudé jehlové podpatky zaklapaly po chodníku, když se rozeběhla k nejbližší uličce, která vypadala, že poskytuje alespoň malý úkryt před deštěm. Vydechla úlevou, když jí konečně přestal sužovat déšť a opřela se o stěnu domu, jehož střecha jí skýtala prozatimní úkryt. Přemýšlela, jak se odsud dostat aniž by své vlasy vystavila dalšímu náporu vody, ale najednou ztuhla. Ústa jí přikryla ruka v černé rukavici. Ucítila tupý úder do hlavy a pak už neviděla vůbec nic.
***
Doktor Pain roztáhl rty do úsměvu a ukázal řadu žlutých křivých zubů. Jeho tvář by se nedala označit za hezkou. Vlastně i slovo ošklivá v tuto chvíli lichotilo. Doktor Pain měl pleš kterou na několika místech přerušovali šedivé vlasy, nízké vrásčité čelo, jedno modré oko větší než druhé hnědé a nos, pro jehož tvar geometrie zatím název nevymyslela. Jeho ruce byly zkřivené do zcela nezvyklých úhlů a o nohou by se dalo říct to samé. Zkráceně řečeno, byl vysloveně šeredný a jeho vzhled se tloukl s krásnou mladou dívkou uvázanou k nejbližší kovové tyči, jejíž červené oblečení výrazně neladilo s šedivou všude okolo.

Doktor ustoupil do stínu, když Emma Brownová pomalu otevřela své velké zelené oči. Vydal ze sebe něco mezi skřehotáním a smíchem a oblohu za ním pročísl blesk. To se mu líbilo. Měl rád efekty.

"Zdravím," pronesl hlasem, od kterého se i skřípání dveří mělo co učit. "Já jsem doktor Pain."

"Kde jsem?! Co tady vůbec dělám?!" vzlykla kapku hystericky Emma.

"Byla jste unesena z ulice přímo pod námi. Jste na Empire State Building, a co se týče účelu vaší návštěvy..." odmlčel se a znovu ukázal své pokřivené zuby v úsměvu. "Jste konečný experiment!"

"N-ne!" Emma zpanikařila a začala škubat svázanýma rukama, ale marně. "Nemůžete mě zabít! Jsem přední modelka Ameriky!"

"Ale drahá slečno Brownová, já vás nechci zabít. Chci vám jen sebrat tu přední modelku."

"Cože?!"

"Toto sérum," Vzal do ruky injekční stříkačku napuštěnou jakousi zelenou hustou tekutinou.
"Vám, zkráceně řečeno, sebere vaší krásu. Zvětšuje všechny nedostatky a ničí všechno ostatní."

"Poslyšte doktore," řekla Emma a snažila se zmírnit paniku v jejím hlase. "Jak jste to říkal...Doktor Plain?"

"Doktor Pain!" zasyčel.

"Dobře, doktore Paine. Můžu vám zaplatit! Můžu z vás udělat bohatého a úspěšného muže! Jen mě nechte jít!"
Doktor Pain ze sebe vydal výhružný smích. Znělo to jako kdybyste přišlápli myš.
"Nepotřebuju vaše peníze!" křikl a konečně vystoupil na světlo. Emma vyděšeně zalapala po dechu. "Chci jen abyste byla jako já!"

"Pomocí přístroje připojeného k mrakodrapu a deště mohu sérum rozšířit nejprve do New Yorku a poté do celého světa! Konečně vy všichni hezcí pochopíte jaké je to být ošklivý a nemilovaný!"

Při svém proslovu se v dramatické póze pokusil otočit k celému světu, ale teď se obrátil zpátky k Emmě s děsivým úsměvem. "Jestli sérum dokáže zničit vaši krásu, nezastaví se už před ničím. Čas na poslední test!"

Emma se s výkřikem naposledy pokusila zbavit pout a už se v duchu připravovala na život v této šílené antiutopii ošklivosti, když náhle oblohu pročíslo něco jiného než blesk a na podlahu za doktorem seskočil muž. Byl to takový ten typ, kterému byste mohli hádat dvacet, ale mu mohlo být tak o deset let více. Měl krátké kaštanové vlasy, na obličeji masku, zpod níž na svět hleděly dvě hluboké oči barvy letní oblohy. Oblečen byl do červené přiléhavé kombinézy s jasně žlutým bleskem na hrudi. Pod ní se mu boulily svaly i na místech, kde by si Emma nikdy nemyslela, že jsou. Na jeho opasku byla připnuta spousta zajímavých, pro Emmu Brownovou neznámých nástrojů. To však bylo úplně jedno, protože dokázala myslet jen na to, jak je nádherný, a musela si představovat, jak krásný by byl jeho úsměv, kdyby se zrovna teď nemračil. Panika Emmu zcela opustila a vystřídala jí touha.

"Zastavte to, doktore!" Pronesl muž nesmlouvavým, ale přesto příjemným hlubokým hlasem, při kterém se Emmě rozbušilo srdce.

"Kdo, sakra, jsi a co tu chceš?!" zasyčel doktor Pain.

"Vy víte moc dobře, kdo jsem," řekl muž a jeho hlas o poznání ztvrdl. "Uglymane!"

Doktor nenávistně přimhouřil oči: "Coolmane! Jak dlouho už posloucháš?!"

"Dost dlouho," odpověděl Coolman, ale pak jeho hlas o poznání změkl. "Tohle přece nemusíte dělat! Nikomu přece nevadí, že jste ošklivý! Vaše obludnost vás dělá jedinečným! Když budou všichni jako vy, kým pak budete? Stačí jen, abyste z vašeho seznamu vlastností vyškrtnout zákeřnost a podlost a lidé se k vám hned budou chovat vstřícněji!"

"Vážně?" opáčil doktor Pain. "Lidé ošklivostí opovrhují! Téhle-" ukázal svým zakřiveným prstem na Emmu, která konverzaci naprosto nevnímala, jelikož byla příliš zabraná do zbožného zírání na Coolmana. "-se hnusím! Takhle to na světě je a ani ty s tím nic nenaděláš! Nehledě na to, že zákeřnost a podlost jsou vlastnosti, na které jsem skutečně pyšný!"

Coolman si povzdechl jako otec, který zjistil, že jeho malý kluk se přeci jen neomluví a musí dostat na zadek. A ani trochu ho to nepřekvapuje.

"Dobře. Chtěl jsem ti dát šanci zkusit to po dobrém, ale když jinak nedáš-"

Přerušil ho doktor Pain, který znenadání zatáhl za skrytou páku a uvolnil propadlo přímo pod Coolmanovýma nohama.
"Představení skončilo!" zasmál se doktor. "Teď už to nestihneš zarazit!"

Coolman se však nehodlal vzdát jen tak. Použil jednu z těch záhadných věcí na opasku, která se ukázala jako tenké lano s hákem nahoře. Ten se zasekl do podlahy vedle poklopu a Coolman se za něj v mžiku vytáhl zpět nahoru.
Ve vteřině byl u doktora a injekční stříkačku se sérem mu vyrazil z ruky. Ta se v nárazu rozbila o zem a tekutina vytekla na podlahu. Doktor se vztekle otočil a pokusil se Coolmana zasáhnout pěstí, ten se ale jen usmál a odhalil u toho zuby. Následovala záře tak jasná, že Emma musela přivřít oči a doktor klopýtnul dozadu. Coolman mu pak hravě zkroutil obě ruce za záda a nasadil mu připravená pouta. Potom ho ještě pro jistotu omráčil ranou do spánku.

Emma, která už se probrala z omámení natolik, aby mohla sledovat souboj, vydechla úlevou. Coolman přemístil pozornost na ni a začal jí rychle zbavovat pout.

"Jste v pořádku? Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho!"

"Ano, nic mi není," vykoktala Ema, překvapená dotekem Coolmanovi ruky na jejích zádech. "Co byl tenhle šílenec zač?"

"Doktor Pain, ve zločineckém podsvětí známý jako Uglyman. Už od dětství vypadal takhle a očividně nenašel žádný rozumný důvod, jak se s tím vyrovnat."

"A co bude teď?"

"Asi ho tady takhle nechám a zavolám policii. Ta si poradí s ním i s jeho strojem." Zarazil se a potom se usmál: "Mohl bych vás odvézt domů."

Emma se rychle ovládla, aby nevykřikla dychtivé "Ano!" a radši odpověděla: "Tak dobře, když mi slíbíte, že nebudete moc ukazovat vaše blyštivé zuby."

Coolman se zasmál a odhalil u toho i své bělostné zuby. "Za to se omlouvám, ale dokážu to kontrolovat. Je to taková moje superschonost."

Emma zamrkala: "A kdo vy vlastně jste? Superhrdina s tajnou identitou "Coolman"?"

Nasadil tajemný úsměv: "Tak nějak."

Přejel prsty po pár tlačítkách na opasku. "Policie je na cestě. Tak co? Zašla byste na večeři?"

"No dobře, vy tajemný superhrdino." rozhodla se Emma. "Pojďme!"


Jejich červené oblečení se konečně mohlo sladit, když jí vzal Coolman do náruče, vystřelil z opasku lano a společně odlétli do bouřlivé noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama